Techmania Science Center je centrum zaměřené na vědu a přírodovědní obory. Ale prakticky. Snad každý jev, který jste se učili ve fyzice, chemii atd. si zde můžete na vlastní oči a ruce vyzkoušet. Fakt.
I když se zpočátku může zdát, že centrum je určeno pouze dětem, jedná se o mylný dojem. Exponáty a "práce" s nimi je zajímavá nejen pro děti, ale i dospělé. A jako bonus se můžete coby divák zúčastnit i různých vědeckých show, mě naprosto uchvátila show s tekutým dusíkem. Rozloha centra je velká a každé místo je využito exponáty - nuda tak každopádně nehrozí. Po zkoumání se rozhodně vyplatí se občerstvit. V samotném centru na patře se nachází jídelní kout se stoly a židlemi, kde si můžete sníst svačinu nebo si zakoupit jídlo na místě (ovšem vystojíte si pořádnou a delší frontu). Ceny občerstvení jsou decentně nadsazené, ale nic hrozného. Jako velké plus musím zmínit i to, že volně k dispozici je i mikrovlnná trouba.
A po posilnění nastává další fáze návštěvy - jděte do planetária. Chcete-li kromě návštěvy vidět i film, doporučuji si jej dopředu zarezervovat. Kromě klasických exponátů (Sluneční soustava, model Galaxie atd.) si zde můžete zahrát i galaktické hry či si vytvořit tornádo (doporučuji!!!).
Za návštěvu stojí také suvenýry. Jejich návštěvu si vyhraďte radši až po návštěvě samotného centra, neboť fronta zde je dost dlouhá (i více než 25 minut). A po náročném výletu je čas vydat se domů. Vzhledem k faktu, že se Techmania nachází v Plzni, je dobře dostupná nejen vlakem, ale i autobusem. Možné je také přijet autem, před centrem se nalézá parkoviště.
Název ramen (i rámen) označuje japonský pokrm – polévku. Největší oblibu si tento pokrm získal během 20. století. I když je dnes vnímán jako typický japonský pokrm, některé historické teze označují ramen za čínský pokrm, který se do Japonska dostal během čínsko japonské války. Ať tak či onak, jedná se o oblíbený pokrm nejen v Asii.
Základ
ramenu tvoří několik elementárních ingrediencí: maso, vývar, nudle, houby,
vejce. Velmi často se přidává zelenina, omáčka (například sójová, miso atd.),
mořské řasy. Složení se liší nejen podle prefektur, ale i podle jednotlivých
států, ve kterých se připravuje. V Korei se například vaří i
s kimchi (pikantní salát připravený z nakládané a fermentované zeleniny).
Samostatnou
kapitolou pokrmu jsou pak nudle. Nudle ramen se od jiných typů nudlí odlišují
svým složením. Obsahují méně vody, naopak mají více bílkovin. A ještě jedna
zajímavost: ramen má výraznou chuť „umami“ – pátá chuť (lahodná, delikátní
chuť), která byla vymezena profesorem Kikunaem Ikedaem z Tokijské císařské
univerzity ve 20. století.
Recept:
Toto
je můj oblíbený recept na ramen, který si sama vařím a který zvládne každý ;)
·
7 g shitake hub
·
160
g kuřecího masa (vepřové)
·
25 g sójové omáčky
·
1 čajová lžička třtinového cukru
·
2 stroužky česneku
·
3 plátky zázvoru
·
500 ml kuřecího vývaru
·
200 g ramen nudlí
·
2 křepelčí vejce (může být i normální)
·
koriandr (čerstvý je lepší, sušený ale postačí)
·
1 jarní cibulka
·
1 ředkvička
·
sezam
Do
hrnce s půl litrem vody přidáme česnek, zázvor, sójovou omáčku a cukr. Povaříme
pár minut. Přidáme vývar a ochutnáme. Pokud nám přijde ramen nevýrazný, přidáme
ještě trochu sójové omáčky. Z vývaru nakonec vytáhneme česnek i zázvor.
Orestujeme si maso nakrájené na malé nudličky nebo plátky. Vejce uvaříme na
hniličko (aby žloutek byl aspoň trochu tekutý), houby si nakrájíme na tenké
plátky.
Tak a máme tu další měsíc přečtených knih a případná doporučení na četbu :)
Gail Tsukiyama
Je
americká spisovatelka pocházející ze San Francisca, kde se i narodila. Její
otec pochází z Japonska a matka z Číny – zde se nachází její asijský
původ a příjmení. Vystudovala Státní univerzitu San Francisco obor kreativní
psaní. Na této univerzitě nadále přebývá již jako pracovnice (na částečný
úvazek). Kromě práce se věnuje psaní, recenzování knih a práci v neziskové
organizaci. Celkem napsala již 8 knih, z toho 2 vyšly i v českém
překladu: Samurajova zahrada a Ulička tisíce květů.
Samurajova zahrada
Tato
kniha pojednává o čínském studentovi, který odjíždí do Japonska, aby si zde
zlepšil svůj zdravotní stav. Všichni, včetně něho, počítají, že se bude léčit,
malovat a především nijak zatěžovat. Osud však má jiné plány a přítomnost
čínského obyvatele v japonském území ovlivní
nejen studentův život, ale i život jeho nejbližšího okolí. Kromě toho se také
setkává s nemocí, která je možná ještě horší než jeho vlastní. A to vše je
zahaleno do životního cyklu květin a rostlin vytvářejících jedinečnou kulisu příběhu.
Styl
psaní autorky může ze začátku být nezvyklý pro svou lehkou rozvláčnost, ale
jakmile se přenesete přes první kapitolu, jímavé a hluboké pocity z knihy
se vryjí pod kůži. Velmi kladně hodnotím i kontrast mezi zdravím a nemocí,
životem a smrtí, který autorka vystihla a popsala jedinečným způsobem. Životní
cyklus květin je skvělou metaforou k životu lidí.
Ulička tisíce květů
Příběh
této knihy se odehrává v pozadí druhé světové války a po ní v Japonsku. Hlavními
aktéry knihy jsou dva bratři: Hiroši a Kendži. Zatímco Hiroši se věnuje zápasům
sumó a jeho snem je být slavným zápasníkem, Kendži se zhlédl v divadle nó
a jeho maskách. Jejich cesty k dosažení cílů však překazila válka. Po ní se již
jako dospělí snaží opět vrátit ke svým snům. Osudy a životy obou bratrů však
zamíchají i dvě sestry: Aki a Haru. Všichni čtyři se tak stávají aktéry
životních dramat i vítězství a snaží se najít své místo v životě.
Jedinečnost
stylu psaní autorky se promítá i v této knize. Na rozdíl od Samurajovy
zahrady je však více melancholický a ze samotného čtení pocítíte jímavost, něhu
i smutek zároveň. Velmi milým zjištěním pro mě bylo, jak byly popsány
historické kulisy příběhu a japonské reálie a kultura. Celistvost příběhu
doplňuje i vykreslení japonské mentality a vše prolínající naděje samotných
postav. Pro milovníky Japonska a války zároveň je kniha jako stvořená.
