Stromy barvami hýří,
vzduchem už nelétá chmýří.
Sluneční paprsky se dříve
k spánku ukládají,
večery jsou blíž,
kaštany s rachotem padají,
teploty jsou níž.
Déšť nás skrápí,
deštník nosím
- je tu podzim.
Stromy barvami hýří,
vzduchem už nelétá chmýří.
Sluneční paprsky se dříve
k spánku ukládají,
večery jsou blíž,
kaštany s rachotem padají,
teploty jsou níž.
Déšť nás skrápí,
deštník nosím
- je tu podzim.
Jedné tuhé zimy, kdy mráz šlehá do tváří a jezírko pokrývá led, pozoruji padající sníh z okna chaty.
Doufám, že jste si všichni Halloween/Samhain/Samain atd. užili. Já celkem ano. Kromě všech obyčejných činností si cestu ke mně domů našlo i jedno malé chlupaté černé překvápko ♥
Následující má autorská báseň je silně satirická a možná vyzní až zle. Takže pro velevážné čtenáře nic ke čtení !!!
Vepřice z MHD
Jednoho dne ráno,
jedu si takhle tramvají.
Do práce mám namířeno,
minuty utíkají.
Sedačky jsou pro dva lidi,
nejsou vůbec pidi.
To je však jen zdání,
když se nad tebou tuk sklání.
Teče, teče, přetýká,
přes sedačku utíká.
Mačká tě k oknu velice,
tramvajová vepřice.
Prská, soptí, funí,
tukem se jen vlní.
Spásu vidíš v útěku,
je ti z toho do breku.
Gelové nehty, kila make-upu,
sotva lapáš po dechu.
Postrach všeho okolí -
vepřice, co jezdí tramvají.
Jak na nový rok, tak po celý rok. A jestli to platí, tak jsem vlastně i ráda. Po půlnoci jsem si dala novoroční přípitek, podívala se na ohňostroj a ráno si dala dobrou snídani. Parádní začátek pro parádní začátek celého roku že? Tak přesně to jsem si říkala, než jsem se dostavila první pracovní den nového roku do práce.
Vůbec nic nebylo nijak lepší, ba spíše naopak. Všechno jelo ve stejných kolejích jako vloni (takže všechno musím dělat a řešit jen já /asi jediný kompetentní člověk na pracovišti?/). Ale důležité je, se nenechat převálcovat a jít dál. Co se týká novoročních předsevzetí, nějaká jsem si dala a zároveň jsem moc zvědavá, jak se mi podaří vše splnit.
Jinak přeji všem s mou bunny star vše nejlepší do nového roku💖
P. S. těšte se na recenze super seriálů
Norimberk je město v Německu-Bavorsku, konkrétně se nalézá ve Středních Francích. Samotný Norimberk má více než 500 000 obyvatel. A proč stojí za návštěvu?
Určitě doporučuji pro milovníky architektury - celé město (především pak centrum) přináší nádech několika architektonických slohů (i když pochází z "moderní" doby). Výhodou Norimberku je to, že celé centrum města můžete projít pěšky a i při více denním pobytu máte pořád co objevovat. A co nejvíce doporučuji ke zhlédnutí: Norimberský hrad, Dürerův dům, Henkerhaus, Hauptmarket, gotické kostely. Pro milovníky Harryho Pottera doporučuji vydat se i do části opevnění, která navazuje na metro od hlavního nádraží - za věží se nalézá malebná vesnička a rázem jste v Prasinkách (reálné Prasinky to nejsou, ale některé externí záběry se zde pořizovaly (údajně?)).
A milovníci jídla si také přijdou na své - místní wursty musí ochutnat každý návštěvník a správně je zapít krýglem piva. A nejlepší k tomuto zážitku je právě ona malebná vesnička, která nabízí původní autentické hospůdky a obsluhu v místních krojích. Kromě wurstů doporučuji k ochutnání i Lebkuchen, což je obdoba perníku. A když už budete ve vesničce, nezapomeňte si i něco hezkého koupit, možností a výběru je zde víc než mnoho.
Kromě již zmíněných atrakcí se v Norimberku také nachází známá zoo s delfíny, kteří své kousky předvádí publiku. Musíte mít ovšem štěstí na počasí (což já neměla, tak snad jindy). Pro přepravu doporučuji využívat systém metra, který je velmi dobře propracovaný a navíc místy jede i nad zemí a můžete si tak vychutnat pohled na město. Kromě metra funguje také velmi dobře systém autobusové dopravy a není tak problém, se pohybovat po celém městě. A níže malá ochutnávka míst:
Konec čtenářské gramotnosti je tady aneb jak jsem zkoušela něco prodat přes bazar.
Takto nějak by se daly shrnout mé zkušenosti s online prodejem věcí přes nejmenovaný bazar. Nemusíme být konkrétní ve věci, ani konkrétně jmenovat kupující. Ani jedno z toho není potřebné proto, že se vždy jednalo o ty samé "prohřešky" proti čtenářské gramotnosti.
Takže k věci: mám větší věc u které píši: jak je velká, jaký má průměr (pro reálnou představu), jakým způsobem ji předám a v jakém místě, za kolik přesně. A od té doby mi chodí naprosto stejné "zájmové zprávy" s těmito dotazy:
Tak první letní dny jsem si užívala zaslouženou dovolenou v Mariánských Lázních (stejně jako každý rok). A kromě dobrých pramenů, které jsou na rozdíl od některých lázní pitné, je zde i mnoho zajímavostí k vidění - rozhledna Hamelika, Zpívající fontána, Park miniatur, procházkové trasy, architektura... No zkrátka a dobře, není nutné se plahočit pouze na procedury a na kolonádu a zpět. Ale bližší informace z následující psí reportáže:
Tak jsem tu opět se svým sloupkem.
Uplynulý měsíc byl zajímavý.
Velikonoce jsem oslavila docela fajn,
vyrostla mi travička, na které si ještě
teď můžu pochutnávat a pančka měla
také radost, jakou má hezkou věc na
stole. Takže pohoda. A navíc jsem utekla
pomlázce pod stůl, což se pančce nezadařilo
- a ani by se tam už nevešla, muhehe.
Ale ne vše je super. Domů nám přibyl
další ukřičený hlod. Po té, co nás opustil
jeden potkan, přibyl další. Jako fajn, že
pančka není už tak smutná, ale další
hlod, co si bude nárokovat moje místo.
Ale já mu ukážu, zač je toho packa.
A poučení z toho všeho? Braňte si svoje
území a záborníky vymezte do správných
krajů, pac.
Nový rok začal zvláštně.
Na jednu stranu jsem cítila, jak se mi během letošního roku naskytnou, nebo
spíše případně mohou, nové příležitosti. Zároveň s tímto objevem mi
v mysli vytanuly vzpomínky na celý ten vánoční mumraj a to, co se stalo
s Jossie. Chudák. Pořád mám před očima scénu, jak leží na nemocniční
posteli, všude hadičky a hlavně – s plochým břichem. Tak nějak přešla
půlka ledna a blížil se termín, kdy ji měli propustit z nemocnice.
Na její žádost jsem ji
jela s jejími rodiči vyzvednout. Byla to tichá cesta tam a ještě tišší
zpátky. Seděla jsem s Jossie vzadu na zadních sedačkách a tiskla jí ruku.
Moc jsem si přála, abych pro ni mohla něco udělat, něco opravdu pořádného, ale
nevěděla jsem co. Jossie celou cestu koukala mlčky z okna zamlženým
pohledem. Mimo – přesně tak by se dal popsat její nynější stav. Sice už
nesněžilo, ale vrstva sněhu byla ještě stále dost vysoká a auto se jen velmi
těžce pod velením jejího táty dostávalo na příjezdovou cestu. Po urputném boji
(a několika nevybíravých slovech) jsme se přeci jen všichni dostali domů. Se
svolením její mámy jsem šla uložit Jossie do postele. Ani se nenamáhala sundat
si šaty. Pořád jen nepřítomně hleděla do prázdna. Přikryla jsem ji a zůstala u
ní, dokud neusnula.
V kuchyni čekali
její rodiče s čajem. Ochotně jsem přijala nabízený šálek a pomalu jej
upíjela. Také jsme byli potichu. Žádné povídání, nezávazné klábosení jako vždy.
Jen dusivé ticho. Jakmile jsem dopila, Jossiin táta se nabídl, že mě odveze
domů. Konečně. Atmosféra byla tíživá a nikdo z nás si nechtě připustit, že
se to stalo. Že se stalo něco tak strašného a že se to stalo někomu, jako je
Jossie. Když už jsme dojeli před dům mých rodičů, Jossiinu tátovi povolily
nervy.
„Zmetek jeden! Já ho
zabiju!“ zakřičel a bouchal pěstmi do volantu.
„Nejste jediný. My mu
to spočítáme,“ odvětila jsem, poděkovala za dovoz a utíkala domů. Jeho omluvu
jsem vnímala pouze z povzdáli.
Doma mě přivítala
celkem klasická scéna: v obýváku televize promítající nějaký stupidní
pořad a táta s pivem v ruce. Ach jo. Na jeho otázky jenom zamumlám a
mizím u sebe v pokoji. Bolestně si uvědomím, že tohle byl jeden
z důvodů, proč jsem chtěla tolik do Evropy, utéct odsud. Ale teď ne. Moje
bolístky budou muset počkat. Teď je hlavní Jossie a její zdraví a budoucnost.
I když mě o to nikdo nežádal,
na internetu jsem začala hledat právníky. Přeci jen, Jossie se musí okamžitě
rozvést. A možná by také neškodilo podat žalobu, za ublížení na zdraví a také
na…, to už je teď stejně jedno. Ale čím víc jsem se v těchto věcech
hrabala a hledala informace, tím více mě to bavilo. Jednak jsem chtěla pomoct
kamarádce a dát tomu bídákovi co proto, ale také jsem teď najednou měla nový
cíl, něco, čím se můžu zabývat. Práce totiž stále v nedohlednu a navíc,
tohle je něco, co se rozhodně bude hodit. Až na to Jossie a my všichni též
budeme připraveni.