Zobrazují se příspěvky se štítkemz pera. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemz pera. Zobrazit všechny příspěvky

středa 7. října 2026

Podzim

 Stromy barvami hýří,

vzduchem už nelétá chmýří.

Sluneční paprsky se dříve 

k spánku ukládají,

večery jsou blíž,

kaštany s rachotem padají,

teploty jsou  níž.

Déšť nás skrápí,

deštník nosím

- je tu podzim.



zdr. obr.

neděle 12. ledna 2025

Welcome 2025

 Většina lidí si s příchodem nového roku dává předsevzetí: zhubnu, budu více cvičit, našetřím si tolik a tolik... Celkem moderní je i vytváření si tzv. vision board - cílů pro daný rok. Nic proti, jedná se o (zřejmě) dobře motivační faktor. Ovšem jen do té chvíle, než zjistíme, že: nemám čas jej plnit, vyskytl se problém, který se musí řešit a bere mi čas a energii; stal se mi úraz, nemůžu cvičit, hubnout atd.; nechce se mi chodit do posilovny; nemám dost sil, abych přestal kouřit, pít...; nemám náladu; jsem líný atd....

Během roku se prostě vyskytnou chvíle, události, se kterými nepočítáme a novoroční předsevzetí tak často musí, byť i nechtěně, jít do pozadí. A co potom? Cítíme se mrzutí, frustrovaní, že jsme to (opět) nedokázali, nedosáhli jsme té mety. A já se ptám, je to nutné? Je nutné si stanovit na Nový rok, co ten nový rok budu dělat a za žádnou cenu se nesmím odchýlit? Je tolik stresu a následné špatné nálady vyplývající z nedodržení nezbytné? Stojí to za to? Myslím, že rozhodně ne. 

Je dobré mít cíl, ale není dobré za ním jít přes mrtvoly - cizí či vlastní. Proto jsem se rozhodla letos, že žádné předsevzetí, vision board, mantry atd. vytvářet nebudu. Místo toho jsem se v prvních 14 dnech zamyslela, co bych letos ráda zkusila. A když to nevyjde, tak co? Příští rok na to budu mít dalších 12 měsíců :) A co že bych ráda?:

  • zkusit si udělat košíček,
  • zkusit začít studovat nový, přínosný obor,
  • vykašlat se na povinně pracovní kurz, který je na dvě věci a k ničemu,
  • něco swapnout,
  • nekoupit si žádné omalovánky, dokud aspoň jedny nedomaluji,
  • ostříhat psa doma,
  • netrápit se věcmi, které nemohu změnit.
Možná mi tyto pokusy nevyjdou, ale důležité je to zkusit a netrápit se, kolik met jsem nedala/nezvládla/nebyla schopna splnit/dokončit vše atd.

Všem přeji šťastný a zdravý rok a zkuste něco opravdu jen zkusit ;), niki-chan





úterý 7. ledna 2025

Novoroční poema

 Už je leden, stále zima,
sníh nikde, samá rýma.
Prosinec ve zdraví za námi,
celý rok před námi.
Rána klidná, tichá
lžička kafe míchá.
Na střechu tiše dosedá vločka,
opatrně našlapuje kočka.
Kol dokola žádný lid
a tak to má být.






Inspirace zde




pátek 2. srpna 2024

Rozhovor - Téma měsíce na srpen 2024

Tak jsem se (poprvé) rozhodla napsat článek na téma měsíce zadaném Klubem blogerů. Tentokrát mě velmi zaujalo téma rozhovor. Inspiraci k němu mi dala má zvířecí smečka, konkrétně kocour, který mi umňoukal, že nutně potřebuje něco sdělit světu x-x.


1) Ahoj, kocoure, přál sis, abych s Tebou udělala rozhovor, o čem budeme mluvit?
Tak zaprvé, se jmenuji Johny. A ano, jsem kocour, ale hlavně jsem Johny. A o čem se chci bavit? O posluze a její nedostatečné obsluze co se jídla týká.  

2) Jaké máš problémy s dodávkou pokrmů pro Tebe?
Hlavní problém je, že má posluha mi už skoro nedodává pravidelně pamlsky a teplou stravu. Jsem ve vývinu a potřebuji kvalitní stravu, abych mohl růst (pozn. red.: je mu už více jak 5 let). To jsou pořád granule, občas míchané masem. Ale ptám se, kde je pravidelně kapsička, rýžička s játry, konzerva, pamlsek po obědě a po večeři a před spaním? No, kde?

3) A nezamyslel ses někdy nad tím, že rozdílné představy a realizace jídelníčku mohou souviset s Tvojí váhou?
Samozřejmě, že souvisí. Jsem už skoro kost a kůže, a proto si musím veřejně postěžovat, jaký jsem chudák (pozn. red.: takový, že sám pan veterinář říká, že je akorát a neměl by nabírat).

4) A co barf konzervy v poměru půl na půl ke granulím?
No právě, půl na půl. To mi má jako stačit?

5) A rybičku do jídelníčku nepočítáš?
To není jídlo, to je takový lehký předkrm, případně zákusek, nesahající jídlu ani po kotníky.

6) Dobře. A co tedy takové degustace páníčkova obědu do práce?
Degustace se snad ani nikam počítat nedají.

7) No když to tedy shrneme, nejsi spokojený s posluhou a kvantitou jídla jí dodávanou, vlastně jsi týrán hlady a vyhublý na kost...
Správně, jsem kostřička potažená kůží.

8) V tom případě jsi dostal prostor k vyjádření Tvého trápení veřejně a zajisté se Ti dostane podpory od veřejnosti a jiných takto týraných koček.
V to pevně doufám.

9) Takže Ti děkuji za rozhovor a jako důkaz doličný poslouží následující fotka...
Není zač, už bylo načase, abych promluvil i za ostatní kočk.....počkat!!!! jaká fokta?!





neděle 16. června 2024

Bad hop

 Jednoho dne  večeru,
potkala jsem příšeru.
Dlouhé uši, mokrý nos,
smrdí mi tu moc.

Jak si tak skáču vesele,
padám trochu z postele.
Najednou mě chytají,
zuby pěkně smradlavý.
Na zemi se neválím, díky bohu,
ale kde mám nohu?
Za nožku mě drží panička,
trochu mi z ní visí kůžička.

Žádná krev, pouze chlupy,
stres tím přišel do chalupy.

Trocha zeleně, trocha nití,
není to lehké bytí.
Za chviličku ovšem opět skáču vesele
z paniččiny postele.

pondělí 4. března 2024

Zimní výlet

Jedné tuhé zimy, kdy mráz šlehá do tváří a jezírko pokrývá led, pozoruji padající sníh z okna chaty.

Je zima, velká zima, ani oheň v krbu
nezažene pořádně krystalky ledu v mé duši.
Hledám teplo, teplo, které ve mně proudilo,
v nás obou... Je to už tak dávno... a přece ne.
Jeden víkend, jeden výlet, možná že i hloupý
a změnil vše, co jsem kdy pociťovala.
Den skoro stejný jako tento, téměř
neviditelná cestička v horském úbočí,
jeden krůček stranou a vše zmizelo...
Padalo...dlouhý až nekončený pád do
bílé temnoty. Jakoby se hory samy
otevřely a pohltily teplo lidského bytí.
Pro ostatní nezodpovědní a hloupí turisté,
pro lékaře smrtelný úraz, pro rodinu ztráta.
A pro mě? Pro mě já. Mé já je od té chvíle
pryč....navždy...

Jedné tuhé zimy, kdy mráz šlehá do tváří a jezírko pokrývá led,
pozoruji padající sníh z okna chaty.
Už nejsem jen pozorující. Pod bosýma nohama mi křupe sníh,
dopadá mi do vlasů a já jdu. Jdu mrazem až k té temné tůni,
kde mě čeká hlubina a volá....můj výlet....


Tento příspěvek vznikl na základě psací výzvy zde.
Inspirací byl tento obrázek :

A tato slova:  zima, sníh, hory, jezírko, víkend, mráz, led, výlet, turisti, úraz, pád, krb, oheň, teplo.

Tak snad jsem zadání splnila a příspěvek bude čitelný :-)









úterý 2. ledna 2024

PF 2024 a jiné události...

 Nejdříve bych chtěla Všem popřát šťastný nový rok, hodně zdraví a úspěchů ve všem, co byste rádi a ať nás všechny čekají jen hezké věci 🍀



A teď ten zbytek. Naposledy jsem psala, že jsem akorát po zubní operaci a že se zotavuji. A co čert nechtěl. Týden na to jsem někde chytila opravdu velmi hnusnou angínu, kdy jsem 2 dny nemohla jít ani pít (a 2 dny trvalo, než jsem se dostala k praktické...), měla teplotu skoro 40° a opravdu je skutečnost, že blouzníte. Já například viděla růžového slona (jako fakt :D, a Ti, kteří sledují Simpsonovi a znají Barnyho, tak už ví, jakého myslím). No nakonec jsem díky antibiotikům vše přežila a už se cítím skoro 100% dobře. 

Takže Vánoce a Silvestr a období mezitím si vyžádali pobyt v posteli a nucený odpočinek. Ale i přes tuto skutečnost jsem se snažila si klid užít. Doufám, že jste si na rozdíl ode mě pořádně svátky užili ve zdraví a že máte nějaké hezké předsevzetí do nového roku (to moje: více pečovat o sebe a své zdraví). Tak šťastný všem :)


                                                                            zdr.

středa 15. listopadu 2023

Úspěch se neodpouští aneb závist hýbe světem

Tak myslím, že dnešní nadpis je více než trefný. A musím říct, že by mě nikdy nenapadlo, že by někdy někdo mohl něco závidět mně. Opravdu ne. A už vůbec ne někdo, kdo nosí nos až do stropu. A o čem že je řeč? No o pracovním prostředí.

Pracovní prostředí není úplně nejrůžovější, ale rozhodně to není žádná hrůza. Ano, z 95 % ženský kolektiv má svá specifika (stav, věk, vzdělání atd.). A všichni spolu tak nějak vycházíme, minimálně slušně. Až na jednu dotyčnou, která svým nosem dělá díry do stropu. Že ona dotyčná nesnáší všechny pod 45 a považuje je za rozmazlené fracky, co nic neví, nic neumí atd. mi bylo známo od prvního dne. Ale bohužel s touto osobou musím spolupracovat na jednom projektu. No co už, beru to sportovně, přeci jen sama s ní musím koexistovat cca 1 hodinu, to v pohodě zvládnu. Já ano, dotyčná ne. A s poznáním, že to tak prostě bude, to s ní málem seklo. Fakt, že jo.

A co že je na mně tak špatného? No kromě jejího "pozitivního" nastavení vůči okolí jsem za nic na světě nemohla přijít na to, co je na mně tak hrozného, co jsem jí provedla atd. Jenže jak se ke mně doneslo... mám tituly a vystudované dálkově při práci, měla jsem hezkou svatbu v zahraničí, jsem milá a oblíbená u ostatních (včetně dětí), mám částečný úvazek a umím se domluvit v cizích jazycích (což je asi úplně poslední kapka). Takže je to prý pochopitelné....

Což mi přijde jako největší úhoz do hlavy. To bych jí spíš já měla závidět velkou výplatu, místo na seznamu oblíbených u vedení, akceptaci toho, co ona řekne je svatější než desatero atd. A dělám to? Ani náhodou, nejsem na pomluvy, závist a frflání o ostatních a už vůbec ne na donášení o ostatních. 

Takže co s tím? Nedejte se od podobných hyder závistivých vykolejit a ničit si náladu. O to víc se na ně usmívejte a buďte ještě slušnější, ony samy jednou tou svou závistí rupnou :D (prostě jedničky jak vyšité :D)



středa 8. listopadu 2023

Králičí slovo za 10/23

Tak měsíc se s měsícem sešel a už je tu
listopad. A nejdříve k těm fajn zprávám:
letošní Halloween (pro pančku Samhain),
se podařil. Dýně byla opravdu strašidelná
a jako bonus jsem dostala sennou tyčinku.
Mňam. No ale nebylo jen to dobré. Jakoby
nestačilo, že se k nám do domácnosti nasáč-
koval jeden nahatec, teď k němu přibyl i další
piskloun. Svatá mrkvoto! Hrůza a děs. Další
otrapa se kterým se mám dělit o mrkev a jablko,
tfeee. Ale já si pančku (i pančka) srovnám do 
latě a ukážu jim, kdo je tady hlava domácnos-
ti. Tlapu vpřed a mrkev sem!




pátek 3. listopadu 2023

Můj Halloween

Doufám, že jste si všichni Halloween/Samhain/Samain atd. užili. Já celkem ano. Kromě všech obyčejných činností si cestu ke mně domů našlo i jedno malé chlupaté černé překvápko ♥




pátek 22. září 2023

Já a zero waste

Pro ty, co je pojem zero waste neznámý: životní styl podporující nulový odpad. Krásně se to říká, ještě lépe čte a úplně nejkrásnější je, když si to představíte v reálu. A pak bum - realita je někde úplně jinde. Ale jak jsem se k tomuto zero waste přiblížení dostala? No už delší dobu mě začalo štvát, že koš na plast (ano, recykluji a zajímám se o životní prostředí) můžu vyhazovat 2 x - 3 x týdně a nějak mi přebývají věci? (i po výzvě M. Kondo). A tak jsem se začala zajímat o to, jak odpad minimalizovat. A k tomu stačilo si rozkliknout pár odkazů z Googlu na toto téma. A zjistila jsem, že tento životní styl staví na pár principech:

zdr. viz obrázek

Vypadá to hezky že? Ale je opravdu tak jednoduché, tyto kroky dodržovat? Já třeba mám hned u 1. bodu problém. Když nabízí někde vzoreček netestované kosmetiky zdarma, nemohu odmítnout. A často zapomínám mít tašku u sebe, hlavně když jdu na neplánovaný nákup. A nekupte si ty krásné pastelky, zvýrazňovače, gelovky, když jsou za dobrou cenu :D

Zredukovat naopak u mě velký problém nečiní. Probírku papírů, oblečení, knih dělám celkem pravidelně a připravuji se na velký úklid dle M. Kondo (jojo, teprve připravuji). Zužitkovat alias upcyklovat bývá pro mě dobrá zábava a relax. Ze svého starého trička jsem vytvořila čmuchací polštářek, krabičky z plastu od jídla používám jako podtácek ke květináči a skleněné obaly, zvláště ty malé, používám na balení jogurtů, omáček atd. sebou. Z mini pidi pastelek, které nejdou už nijak ořezat a nedá se s nimi kreslit si místo vyhození udělám základ na podpal v kamnech. 

Zrecyklovat není nic obtížného, recykluji vlastně od malička a když nekupuji příliš mnoho věcí, nemusím až zas tak moc chodit k recyklačním popelnicím (kromě plastu). S tímto bodem souvisí také zkompostování - bohužel bydlím v bytě a než se člověk dostane někam na chatu, není možné věci na kompost uchovat (a bytový kompostér nyní nepřipadá v úvahu).

Vyhození je poslední krok, který se plní úplně nejsnadněji. Ale vždy se u tohoto kroku zamýšlím, zda jsem danou věc využila na max a může jít s co nejmenším pocitem rozmaru do koše.

Když jsem se tak zadumala nad svým životním stylem, mnoho ekologických a zero waste tipů jsem ve svém životě měla a mám už nějakou dobu zavedených. A jaké, že to jsou?:

  • pořídila jsem si skleněnou lahev na vodu a na výlety a delší cesty si nosím pití v ní - tím pádem nekupuji plastový obal
  • na nákup se snažím mít vždy látkovou tašku, na plánované menší nákupy jsem si koupila košíček
  • plastový zubní kartáček jsem vyměnila za ten bambusový
  • kupuji-li jedno kiwi, okurku atd. neberu si na ně pytlík
  • používám kosmetiku netestovanou na zvířatech (certifikace od Leaping Bunny)
  • mazlíčci mají rozložitelnou podestýlku
  • mám průkazku do knihovny (nejen ekologické, ale i ekonomické řešení)
  • věci navíc, které již nechci daruji, vyměním, pošlu do knihobudky
  • mám kovové brčko (z těch papírových se nedá nic pít)
  • nestydím se nakupovat v second handech či outletech
  • kávu si dávám v kavárně, případně si ji beru do termo hrnku
  • snažím se krotit náhodné nákupy typu "akce; sleva; dnes výhodně" (ne vždy se daří)
Závěrem chci říct, není dobré být fanatikem a asketikem, ale je dobré se občas zamyslet nad tím, jak můj život ovlivní okolí, byť i to vzdálenější.


čtvrtek 7. září 2023

Moje léto

 Tak léto je za námi a podzim plný dýní, horké čokolády, barevného listí atd. před námi. A když se nad tím zamyslím, letošní léto jsem měla docela naplněné akcemi a dobrým jídlem a pitím ♥ Takže shrnu-li to, zvládla jsem následující akce:

  • týdenní pobyt ve Vídni
  • travesti show
  • výlet do Dobříše
  • výlet do Poděbrad
  • dovolenou na Krétě♥
  • festival Rock of Sadská
  • výstavu květin v Čimelicích


Prostě léto bylo nabité a akční (někdy až moc), takže nyní si dám zasloužený oddech :D


pondělí 26. června 2023

Šetřím, šetříš, šetříme (?)

Určitě všichni znáte ten moment, kdy objevíte skvělé oblečení, kabelku, novou hru, mobil atd. Jenže přichází pohled do peněženky a není zrovna hezký. Z peněženky si to jen tak hned teď dovolit nemůžete a tak uděláte zásadní rozhodnutí - začnete si na danou věc šetřit. A tak si nedopřejete kávu v kavárně, nejdete do kina, ale pustíte si film doma, oželíte  pravidelnou dávku sushi a říkáte si: jo, tohle mě brzy dostane k vysněné věci. 

Jenže potom jdete náhodou do nějakého obchodu, kolem výlohy a tam to uvidíte. Naprosto zbytečný a pro vás v tu chvíli nepotřebný kus/krám/blbost/nezbytná nutnost a musíte je mít. A protože si tohle a teď rozhodně dovolit můžete, peněženka se otevírá a za pár sekund si už neseme potěšení skryté v dané věci. Doma potom pomalu, ale jistě přichází poznání, že zakoupená věc není až tak nezbytně nutná, ale prostá radost z ní je nepřekonatelná. A s šetřením je ... A proč vlastně píši tento článek? Protože sama jsem se do této situace dostala již 2x (a to je teprve pondělí). No posuďte sami :D







úterý 24. ledna 2023

Vepřice z MHD

 Následující má autorská báseň je silně satirická a možná vyzní až zle. Takže pro velevážné čtenáře nic ke čtení !!!

Vepřice z MHD

Jednoho dne ráno,

jedu si takhle tramvají.

Do práce mám namířeno,

minuty utíkají.


Sedačky jsou pro dva lidi,

nejsou vůbec pidi.

To je však jen zdání,

když se nad tebou tuk sklání.


Teče, teče, přetýká,

přes sedačku utíká.

Mačká tě k oknu velice,

tramvajová vepřice.


Prská, soptí, funí,

tukem se jen vlní.

Spásu vidíš v útěku,

je ti z toho do breku.


Gelové nehty, kila make-upu,

sotva lapáš po dechu.

Postrach všeho okolí - 

vepřice, co jezdí tramvají.


pondělí 9. ledna 2023

První týden nového roku za námi

Jak na nový rok, tak po celý rok. A jestli to platí, tak jsem vlastně i ráda. Po půlnoci jsem si dala novoroční přípitek, podívala se na ohňostroj a ráno si dala dobrou snídani. Parádní začátek pro parádní začátek celého roku že? Tak přesně to jsem si říkala, než jsem se dostavila první pracovní den nového roku do práce. 

Vůbec nic nebylo nijak lepší, ba spíše naopak. Všechno jelo ve stejných kolejích jako vloni (takže všechno musím dělat a řešit jen já /asi jediný kompetentní člověk na pracovišti?/). Ale důležité je, se nenechat převálcovat a jít dál. Co se týká novoročních předsevzetí, nějaká jsem si dala a zároveň jsem moc zvědavá, jak se mi podaří vše splnit. 

Jinak přeji všem s mou bunny star vše nejlepší do nového roku💖


P. S. těšte se na recenze super seriálů

úterý 23. srpna 2022

Norimberk

Norimberk je město v Německu-Bavorsku, konkrétně se nalézá ve Středních Francích. Samotný Norimberk má více než 500 000 obyvatel. A proč stojí za návštěvu?

Určitě doporučuji pro milovníky architektury - celé město (především pak centrum) přináší nádech několika architektonických slohů (i když pochází z "moderní" doby). Výhodou Norimberku je to, že celé centrum města můžete projít pěšky a i při více denním pobytu máte pořád co objevovat. A co nejvíce doporučuji ke zhlédnutí: Norimberský hrad, Dürerův dům, Henkerhaus, Hauptmarket, gotické kostely. Pro milovníky Harryho Pottera doporučuji vydat se i do části opevnění, která navazuje na metro od hlavního nádraží - za věží se nalézá malebná vesnička a rázem jste v Prasinkách (reálné Prasinky to nejsou, ale některé externí záběry se zde pořizovaly (údajně?)). 

A milovníci jídla si také přijdou na své - místní wursty musí ochutnat každý návštěvník a správně je zapít krýglem piva. A nejlepší k tomuto zážitku je právě ona malebná vesnička, která nabízí původní autentické hospůdky a obsluhu v místních krojích. Kromě wurstů doporučuji k ochutnání i Lebkuchen, což je obdoba perníku. A když už budete ve vesničce, nezapomeňte si i něco hezkého koupit, možností a výběru je zde víc než mnoho.

Kromě již zmíněných atrakcí se v Norimberku také nachází známá zoo s delfíny, kteří své kousky předvádí publiku. Musíte mít ovšem štěstí na počasí (což já neměla, tak snad jindy). Pro přepravu doporučuji využívat systém metra, který je velmi dobře propracovaný a navíc místy jede i nad zemí a můžete si tak vychutnat pohled na město. Kromě metra funguje také velmi dobře systém autobusové dopravy a není tak problém, se pohybovat po celém městě. A níže malá ochutnávka míst:

Místní architektura.

Hrad - pohled z věže.

Hospůdka v "Prasinkách".


úterý 9. srpna 2022

Konec čtenářské gramotnosti

 Konec čtenářské gramotnosti je tady aneb jak jsem zkoušela něco prodat přes bazar.

Takto nějak by se daly shrnout mé zkušenosti s online prodejem věcí přes nejmenovaný bazar. Nemusíme být konkrétní ve věci, ani konkrétně jmenovat kupující. Ani jedno z toho není potřebné proto, že se vždy jednalo o ty samé "prohřešky" proti čtenářské gramotnosti.

Takže k věci: mám větší věc u které píši: jak je velká, jaký má průměr (pro reálnou představu), jakým způsobem ji předám a v jakém místě, za kolik přesně. A od té doby mi chodí naprosto stejné "zájmové zprávy" s těmito dotazy:

  • Jak je daná věc velká?
  • Jaký má průměr?
  • Kde se dá vyzvednout?
  • Opravdu nemůžete jet přes celé město (v naprosto blbou dobu)?
  • Fakt se to nedá poslat?
  • Máte to ještě?
A výsledek? "Aha, tak to nemám zájem..."

Takže si opravdu říkám, jestli lidé jsou na tom opravdu tak špatně, že neumí číst a nechápou text, nebo jen nečtou nic a koukají pouze na fotky, nebo kombinace obojího? Nechápu, opravdu ne. A vím, že tento povzdech asi moc nezlepší, ale nějak to ven jít muselo. Takže pevné nervy všem, kteří si prožívají stejnou zkušenost.




pondělí 18. července 2022

Mariánské Lázně

Tak první letní dny jsem si užívala zaslouženou dovolenou v Mariánských Lázních (stejně jako každý rok). A kromě dobrých pramenů, které jsou na rozdíl od některých lázní pitné, je zde i mnoho zajímavostí k vidění - rozhledna Hamelika, Zpívající fontána, Park miniatur, procházkové trasy, architektura... No zkrátka a dobře, není nutné se plahočit pouze na procedury a na kolonádu a zpět. Ale bližší informace z následující psí reportáže:


Zpívající fontána.

Procházka kolonádním parkem je nezbytností.

A po procházce zasloužená kávička se zrmzkou.

V horku se musí dodržovat pitný režim.

A vyhlídková cesta místním vláčkem :)











čtvrtek 5. května 2022

Králičí slovo za duben 22

Tak jsem tu opět se svým sloupkem.
Uplynulý měsíc byl zajímavý.
Velikonoce jsem oslavila docela fajn,
vyrostla mi travička, na které si ještě
teď můžu pochutnávat a pančka měla
také radost, jakou má hezkou věc na
stole. Takže pohoda. A navíc jsem utekla
pomlázce pod stůl, což se pančce nezadařilo
- a ani by se tam už nevešla, muhehe.

Ale ne vše je super. Domů nám přibyl
další ukřičený hlod. Po té, co nás opustil
jeden potkan, přibyl další. Jako fajn, že
pančka není už tak smutná, ale další
hlod, co si bude nárokovat moje místo.
Ale já mu ukážu, zač je toho packa.
A poučení z toho všeho? Braňte si svoje 
území a záborníky vymezte do správných
krajů, pac.





čtvrtek 31. března 2022

Kapitola 26

 

Nový rok začal zvláštně. Na jednu stranu jsem cítila, jak se mi během letošního roku naskytnou, nebo spíše případně mohou, nové příležitosti. Zároveň s tímto objevem mi v mysli vytanuly vzpomínky na celý ten vánoční mumraj a to, co se stalo s Jossie. Chudák. Pořád mám před očima scénu, jak leží na nemocniční posteli, všude hadičky a hlavně – s plochým břichem. Tak nějak přešla půlka ledna a blížil se termín, kdy ji měli propustit z nemocnice.

Na její žádost jsem ji jela s jejími rodiči vyzvednout. Byla to tichá cesta tam a ještě tišší zpátky. Seděla jsem s Jossie vzadu na zadních sedačkách a tiskla jí ruku. Moc jsem si přála, abych pro ni mohla něco udělat, něco opravdu pořádného, ale nevěděla jsem co. Jossie celou cestu koukala mlčky z okna zamlženým pohledem. Mimo – přesně tak by se dal popsat její nynější stav. Sice už nesněžilo, ale vrstva sněhu byla ještě stále dost vysoká a auto se jen velmi těžce pod velením jejího táty dostávalo na příjezdovou cestu. Po urputném boji (a několika nevybíravých slovech) jsme se přeci jen všichni dostali domů. Se svolením její mámy jsem šla uložit Jossie do postele. Ani se nenamáhala sundat si šaty. Pořád jen nepřítomně hleděla do prázdna. Přikryla jsem ji a zůstala u ní, dokud neusnula.

V kuchyni čekali její rodiče s čajem. Ochotně jsem přijala nabízený šálek a pomalu jej upíjela. Také jsme byli potichu. Žádné povídání, nezávazné klábosení jako vždy. Jen dusivé ticho. Jakmile jsem dopila, Jossiin táta se nabídl, že mě odveze domů. Konečně. Atmosféra byla tíživá a nikdo z nás si nechtě připustit, že se to stalo. Že se stalo něco tak strašného a že se to stalo někomu, jako je Jossie. Když už jsme dojeli před dům mých rodičů, Jossiinu tátovi povolily nervy.

„Zmetek jeden! Já ho zabiju!“ zakřičel a bouchal pěstmi do volantu.

„Nejste jediný. My mu to spočítáme,“ odvětila jsem, poděkovala za dovoz a utíkala domů. Jeho omluvu jsem vnímala pouze z povzdáli.

Doma mě přivítala celkem klasická scéna: v obýváku televize promítající nějaký stupidní pořad a táta s pivem v ruce. Ach jo. Na jeho otázky jenom zamumlám a mizím u sebe v pokoji. Bolestně si uvědomím, že tohle byl jeden z důvodů, proč jsem chtěla tolik do Evropy, utéct odsud. Ale teď ne. Moje bolístky budou muset počkat. Teď je hlavní Jossie a její zdraví a budoucnost.

I když mě o to nikdo nežádal, na internetu jsem začala hledat právníky. Přeci jen, Jossie se musí okamžitě rozvést. A možná by také neškodilo podat žalobu, za ublížení na zdraví a také na…, to už je teď stejně jedno. Ale čím víc jsem se v těchto věcech hrabala a hledala informace, tím více mě to bavilo. Jednak jsem chtěla pomoct kamarádce a dát tomu bídákovi co proto, ale také jsem teď najednou měla nový cíl, něco, čím se můžu zabývat. Práce totiž stále v nedohlednu a navíc, tohle je něco, co se rozhodně bude hodit. Až na to Jossie a my všichni též budeme připraveni.